DŮM JAKO ZDROJ PODIVUHODNÝCH PŘEDMĚTŮ

NAPSAL PETR VOLF

Věci se rodí a dějí. Mají svůj život, namnoze překvapující. Mají svou duši, často oslňující a přetrvávající. Mají vlastní příběhy, které stojí za zaznamenání. Jejich krása vyrůstá znenadání, nečekaně, ale o to silněji pak na okolí, do něhož jsou zasazeny, působí.

Nejprve vznikl dům, který pro Petra Nováka na kraji města navrhnula Daniela Polubědovová. Je pokládán za jeden z nejpozoruhodnějších, jaké v jednadvacátém století vznikly. Nestalo se tak náhodou. Vyrostl na půdorysu srdce, v těsném sepětí s travinami, keři, stromy a kameny, na místě, kde zahrada přechází do lesa, aniž bychom postřehnuli jejich meze. Vypadá, jako by tam byl odjakživa. Už když se stavěl, bylo prý slyšet jeho jemný puls. Kdo jej navštíví, zmiňuje se o proudění pozitivní energie, která uvolňuje a očišťuje. Nemá totiž pravý úhel, je prostoupen přirozeným světlem a měkkostí tvarů, barev i zvolených materiálů.

Výjimečný dům slouží k utěšenému obývání a zároveň funguje jako zdroj podivuhodných předmětů, které vycházejí z atmosféry místa a charakteru stavby. Především však jsou dokladem souhry architektky a stavebníka, bez níž by k zázraku svého druhu nemohlo nikdy dojít. Madla ke skříním, zábradlí u schodiště, kladky v koupelně nebo nožky podpírající desky stolků, byly odlévány ručně do pískových forem podle větviček, dřevěných špalků nebo lístků či kapradin. Vznikala pomocí nejmodernějších technologií jako třírozměrné modelování a tisk, ale také odlévání do pískových forem. Začaly žít vlastním životem a staly se součástí kolekce Zlesart. Nechtějí na sebe upozorňovat, jsou kouzelné v samozřejmosti a nenápadnosti, křehkosti a nepodbízivosti.

Jedná se o umělecké díla překračující svou užitkovou funkci. Jsou to věci, jež všední den mění ve sváteční událost: stačí se jich dotknout.